CHOVNÁ FENA

narozena 23.5.2004

zbarvení: sobolí-zlatá

DKK: 1/1 (HD-B), PRA/C/LL - negativní (eyes OK) – 3.4.2006

BONITACE

Praha - Újezd 25.3.2006: výška 24,5 cm; váha 5,3 kg; řezáky 6/6 - v řadě, volný předkus

„fena trochu zdrženlivá, přednosti: hezký výraz, bohatá srst – sobolí-zlatá“

VÝSTAVNÍ OCENĚNÍ

Interchampion (splněny podmínky)

Český Champion

Slovenský Champion

Maďarský Champion

Klubový Champion

Český Junior Champion

Slovenský Junior Champion

Vítězka speciální výstavy 2005

Národní vítěz 2005

Vítěz Slovenska 2007

2 x BOB

3 x BOB-HFGY

8 x CACIB

Res.CACIB

14 x CAC (CZ/SK/H)

5 x Res.CAC

6 x CAJC (CZ/SK)

RODOKMEN

O  MÉĎÁNKOVI

Rheušku jsem si dovezla dne 19.7.2004 jako osmitýdenní štěndo – budoucí nevěstu našeho Džesunka (Neptun) a od začátku jsem věděla, že to bude naše sluníčko. Dlouhatánskou cestu autem ve vedru zvládla celkem v pohodě a jakmile vstoupila do svého nového domova, okamžitě a s nečekanou suverenitou propátrala každičký kout. Bleskurychle zblajzla Džesunkovy granule a vůbec se chovala, jakoby tu žila odjakživa.

Na druhý den jsme jely vyzvednout Džesunka, který na nás čekal s Eliškou u příbuzných na chatě. Tam se ti dva poprvé uviděli a byla to láska na první pohled. On ji okamžitě přijal za svoji a poprvé v životě začal štěkat na lidi, jak ji hlídal.

Rhea je velice huňatá fenka s roztomilým kukučem, vypadá jako medvídek a tak ji nejčastěji oslovujeme MÉĎO nebo MÉĎÁNKU. Jen když je potřeba přidat na přísnosti, nebo zdůraznit nutnost poslechnout, voláme na ni Rhea. A přísnost je na ni občas potřeba. Ona je velice živá, jak se něco šustne, ihned hlásí „ju-ju-ju-ju“ –něco se děje. Oproti Džesunkovi, který za třičtvrtě roku svého života asi jen dvakrát „houkl“ a prakticky vůbec neštěkal, to byl dost nezvyk. Z očí jí odmalička svítí dvě lumpíkovská světélka a také neváhá nějakou tu lumpárnu provést. Jakmile ovšem pochopí, že přestřelila, dokáže se tvářit jako to nejúžasnější, nejhodnější a nejroztomilejší stvoření na světě. Dokonale to s námi se všemi umí. Dokonce i s ostatními psy. Je povahy „za žrádlo život“ a Džesunkovi, který je dobrák, že by se na něm dalo dříví štípat, dokáže pamlsek vydolovat pomalu z krku. Jak je drzá, tak ale i něco vydrží a já u ní nemusím přemýšlet, zda se jí nedotknu a to nejen slovně. Ona se po výchovném plácnutí naopak raduje a lísá – „no já vím, však já už si dám příště pozor….to je bezva že jsme spolu, viď? :-)“.

Na cizí lidi se však dívá přísně a jen tak od někoho na sebe nenechá sahat. Určitě zde působilo i to, že čtvrt roku po jejím příchodu jsme se ujali Neptunovy sestřičky Niké a ta se tak strašně bála všech lidí, že se počůrávala. Asi půlroční Méďánek proto pojal k cizím značnou nedůvěru. Nejvíce nám to překáží na výstavách, kde je třeba, aby pejsek suverénně stál na stole a nechal se bez protestů osahat od jakéhokoliv rozhodčího. Pokud na to jde ten cizák poněkud zhurta, odmítá se naše Méďa se situací smířit a když už nemůže prchnout, alespoň hází škaredé obličeje a mnohdy i zhnuseně frká. Je to škoda, proto jí třeba unikl BOB na Speciální výstavě Tibetských španělů v roce 2005 a nebo postup do užšího výběru při boji o vítěze skupiny na Mezinárodní výstavě v Maďarsku (paní rozhodčí z ní byla vysloveně nadšená - ovšem jen do okamžiku, než mi Rhea s hlasitým odfrknutím skočila do náručí)… Vše je jí ale beze zbytku odpouštěno, protože svým blízkým je neuvěřitelně oddaná a svoji lásku dává najevo s nadšenou vášnivostí.

Rhea Ilia je prostě naše trošku rozmazlené zlatíčko a svojí povahou, i když někdy kapánek živější a hlasitější, je pro mne zdrojem radosti a neutuchajícího optimismu každičký den. A za to vše jsem jí s láskou vděčná.